Takto se o nás vyjářil Vladimír Hulec v kulturním průvodci časopisu Reflex 3/06 - Ex. Recenze je ke stažení též jako PDF, které obsahuje navíc titulní stranu přílohy Ex, kde je fotografie z Hamleta: Přání zabít se sexy Evou a krásným Ondřejem.

Že neznáte Kabaret Caligula? Že naopak znáte Hamleta, a proto nevidíte důvod, proč na inscenaci Hamlet: Přání zabít v provedení onoho v krvi a smrti si libujícího cynického kabaretu jít 22. nebo 23. ledna do Paláce Akropolis? Tak já vám říkám: Máte problém. Neuzříte totiž jednu z nejvtipnějších, nejpřekvapivějších a nejoriginálnějších inscenací na pražských nezávislých scénách posledních hodně let.

Tak jako dnes Kabaret Caligula „fungovalo” před dvaceti či více lety Divadlo Sklep. Jeho dávný divadelní Mazaný Filip je možná Hamletovi: Přání zabít nejblíž. Obě divadla a obě inscenace totiž čerpají či čerpaly z estetiky hollywoodských filmů, opájely a opájejí se jí a současně se jí vysmívají, ironizují ji a ukazují v její „obludné nádheře”. Hamlet: Přání zabít je navíc pikantně štiplavou, peprně kořeněnou soudobou pochoutkou pro všechny divadelníky a milovníky popkultury a bizarní literatury. Jeho text totiž neobsahuje ani jediný Shakespearův verš, a přesto je celý ve verších. Ovšem krátkých, dadaisticky úsečných, jarmarečně přímých a krvavě libozvučných. Jistě by z nich měl radost Josef Váchal, Ladislav Klíma a možná i Frank Miller a Quentin Tarantino. Svou dryáčnickostí si totiž v ničem nezadají právě s těmito milovníky lidových krváků a melodramatických fantasmagorií. Ze starého, zavražděného Hamleta vytvořili v Kabaretu oživlého Ducha (Tadeáš Petr), který svého syna neustále pronásleduje a vybízí: Zabij … zabij … zabij … krále! Ač příběh v základních obrysech kopíruje Shakespearovo drama, přesto se mu na hony vzdaluje, či spíše je domýšlí z freudistických a jiných úhlů. Každá postava má zcela jiný, oproti předloze „schizofrenní” charakter. Hamlet (Štěpán Benyovszký) je ustrašené, zmatené autistické dítě, Ofélie (Katka Slavíková) sexuchtivá „Lolitka”, Claudius (Lukáš Rumlena) mírumilovný vladař, Gertruda (Eva Pospíšilová) odkvetlá domina. Na scénu dokonce vstupuje živý Yorick (Jakub Tlapák) a postavy syna a otce, Polonia a Laerta, hraje jeden herec (Ondřej Gabriel)! A funguje to!

Nebudu vás již dále otravovat popisem situací či dění na scéně. Každý, kdo jen trochu zná současnou popkulturu, si v inscenaci najde spoustu odkazů na slavné hudební motivy, ocení citáty z terminátorských a hvězdněválečných velkofilmů, potěší se komiksovou výtvarnou estetikou. A není to jen sranda k prvoplánovému pobavení, co se na jevišti odehrává. Daleko spíš je to černá groteska, postmoderní lidové divadlo, intelektuální féerie. Není divu. Vždyť Kabaret Caligula jsou vesměs nedávní absolventi prestižního gymnázia Jana Keplera. Jako soubor existují od roku 2002, za sebou mají patnáct vlastních realizovaných divadelních textů, z toho dva celovečerní. S Hamletem: Přání zabít se dostali na loňský Jiráskův Hronov, kde vyvolali vlnu diskusí a „postmortální” skandál (po vzoru Monty Python vysypali na jeviště Jiráskova divadla imaginární popel zesnulého ministra kultury Pavla Dostála), jako první inscenace amatérského souboru byla v červnu jmenována Divadelními novinami Inscenací měsíce a na podzimním festivalu … příští vlna/next wave … získal Kabaret Caligula poctu Objev roku.