NAŠI PARTNEŘI:















NAŠE DÍLO   >   Sedm statečných Židů (2004)
Stáhnout scénář jako PDF

Ortodoxní rabín, texaský buran maskovaný za ortodoxního rabína a Angličan s ksichtem Alberta Einsteina (rovněž maskovaný za ortodoxního rabína) poskakují s tasenými kvéry nepochopitelným způsobem po scéně. Ukazuje se, že jde o výstižnou iluzi jízdy v sedle a že se nacházíme na Divokém západě. A že je sem přivedl zálusk na bohatá ložiska ropy, kterou nezbytně potřebují ke kolonizaci Měsíce. Jenže ropná oblast se nachází na území rudochů, kterým se oproti očekávání nelíbí nabídka výměny jejich prérie za atraktivní parcely na mořském dně a kladou nepříjemné otázky. S přibývajícími mrtvolami se vyjednávání komplikuje…

Možná vás nebude zajímat, že...

  • Nesoulad elegantního názvu s počtem postav spraví hned zkraje čtveřice výstřelů do tmy a úvodní replika: „Tak už jsme jen tři“. S odstupem času lze mluvit o předčasném vrcholu hry.

  • Dalším šalamounským trikem byl nápad sehrát celý kus v laciných plastikových maskách. Daní za vytříbený styl bylo nesrozumitelné huhlání herců, kterým netrvalo dlouho, než se začali dusit.

  • Hlavní devizou díla mělo být časté a legrační střílení indiánů (ztvárněných dvěma do sytosti recyklovanými komparzisty). Osvědčená poučka o přímé úměře kvality a počtu mrtvol však tentokrát nezabrala podle našich představ a situaci nepomohla ani mizerná synchronizace střelby pouštěné ze záznamu s jevištní akcí. Rudoši umírali rychleji než zvuk, či naopak po dlouhých vteřinách trapného čekání.