Montceau-les-Mines je jedna díra daleko ve Francii, kde se jednou za 3 roky pořádá divadelní festival. Jeho pořadatelé se doslechli o našich kvalitách a pozvali nás. Vzhledem k tomu, že to bylo celé placené z peněz EU, jeli jsme.

Vypadalo to asi tak, že se po celý týden ve francouzském městečku Montceau-les-Mines veselili lidé z celé Evropy, přičemž uprostřed všeho zajímavého jsme neochvějně vrávorali my, the real bad boys (naše holky nejely) from the one and only Drunken Republic (tak nám říkali, fakt). Každé ráno jsme se vynořovali z útrob našeho obytného parníku (bydleli jsme na parníku) s orosenou plechovkou piva v ruce. Provázely nás zajímavé historky a říkali jsme legrační věci. Koupili jsme v Makru velké balení prezervativů jako erár, což člen Dvojkař komentoval slovy: „Jenom čtyři?! Vždyť já sám potřebuju aspoň deset denně!“ (nakonec byla upotřebena jediná krabička a ještě ne celá a rozhodně ne Dvojkařem). Porvali jsme se jako psi při jevištní zkoušce před francouzskými techniky. Člen Kérkař zaplavil naši loď hovny ze záchodového rezervoáru. Jedné noci, když šmudlové z Itálie rozsekali šmudly z Francie a stali se z nich mistři světa ve fotbale, vylezl náš Taťka na francouzskou radnici a trochu si pohrál s barevnými filtry jejího chic osvětlení, trochu měnil modrou za zelenou, až z ní udělal italskou radnici. To mělo velký ohlas u místní taliánské minority. Taky jsme učili rumunský holky plavat. Francouzské ženy nám kupovaly pivo, a někdy i dělaly snídani. Tyrolské herečky nás naučily nadávat po tyrolsku, a pochytily od nás pár základních českých slov. Hráli jsme anglicky, neuměli text, přiznaně ho četli, a taky jsme při představení používali tabuli a rumunskou tlumočnici, překládající z angličtiny do francouzštiny (šikovné děvče). Byli jsme šokováni, jak velký úspěch to byl. Šéf festivalu nám přiklepl příplatek za vystoupení a osobně předal bonusový dar od sebe samého, ilustrovaného průvodce po Burgundsku. Cestou zpátky se Brejloun a Uzi málem zabili v obytném náklaďáku, jehož původem český řidič, nyní ovšem občan Dominikánské republiky (a několika dalších států), si je stopnul, protože se v té temné noci po cestě domů do Čech ztratil, a jak byl ožralý ze všeho toho amerického bourbonu, který chlastal i během jízdy, nebyl schopný ani přečíst ty zrádně malé německé dálniční ukazatele. Jó, bylo to velký…