Náš dosud největší úspěch byla účast na nejprestižnějším tuzemském festivalu amatérských divadel Jiráskův Hronov. Na Jiráskův Hronov se dostanete tak, že vyhrajete jednu ze satelitních amatérských divadelních přehlídek. My jsme vyhráli Šrámkův Písek, což je přehlídka ze všech nejprestižnější. Jiráskův Hronov se vyhrát nedá, protože není soutěžní. Můžete ale získat zvláštní ocenění poroty. To jsme nezískali. A vlastně není divu. Dva nejdůležitější zástupci poroty, šéf Mahenovy činohry v Brně (sic!) Korčák a známý a velmi důležitý teatrolog prof. Císař nám nadali sice talentovaných, šikovných, zkušených, nápaditých a dobře okostýmovaných, ale přece jen fašistů. Publikum nás ovšem milovalo. Pár útlocitných duší se sice pozastavilo nad naší Poctou Pavlu Dostálovi, který byl pár dní předtím rakem vykázán na onen svět, ale jeden z ministrových osobních přátel nám sdělil, že je hluboce přesvědčen, že „Pavel by se smál“.
Na závěr úspěšného podniku jsme ještě v lese posbírali několik kilogramů hořčáků a veřejně jsme zostudili (přesněji rozstříleli) jednoho kašpara, který nás předtím napadl ve festivalových listech.